O mně
Vím, jaké to je
začínat znovu
Nemluvím o změně života proto, že to hezky zní.
Mluvím o ní proto, že jsem ji několikrát musela žít.
Podnikám od roku 2001.
Zažila jsem období, kdy mi zkrachoval obchod.
Dluhy.
Ponížení.
Ten zvláštní pocit, kdy se ráno probudíš a realita ti sedí na hrudníku jako betonový kvádr.
Pak jsem vybudovala svůj salón.
A najednou přišla akutní operace páteře.
Měsíc v nemocnici.
A moje podnikání?
Prodala jsem ho za 6 000 Kč.
A víš co? V té době to pro mě bylo jako šest milionů.
Ne kvůli částce.
Ale kvůli tomu, že jsem potřebovala přežít další krok.
Pak jsem pomáhala lidem terapeuticky.
Klientela rostla.
Důvěra rostla.
A já jsem věřila.
Možná až moc.
Naučila jsem dvě ženy to, co jsem sama roky tvořila a žila.
A ony mi odvedly klienty s příběhem, že žiju z jejich energie.
Dnes se tomu směju.
Tenkrát jsem se nesmála vůbec.
Tenkrát jsem ještě věřila, že když někdo mluví o světle, nemůže jednat ze tmy.
Život má někdy smysl pro humor jak řezník s tupým nožem.
Nečekala jsem podlost.
Nečekala jsem zákeřnost.
Nečekala jsem, že se důvěra může takhle otočit proti mně.
A spadla jsem. Hodně hluboko.
Půl roku jsem se z toho sbírala.
Půl roku jsem znovu hledala půdu pod nohama.
Půl roku jsem dávala dohromady víru, sílu a schopnost znovu tvořit.
A pak jsem začala znovu.
Ne proto, že bych byla tak strašně silná.
Ale proto, že někde uvnitř mě pořád bylo něco, co odmítlo skončit.
Mluvím k ženám, které už taky něco ustály.
Které vědí, jaké to je držet se, když se všechno sype.
Které už nechtějí další roky jen přežívat ve slušné kleci.
Které cítí, že v nich je víc.
Mnohem víc.
A já vím, že nový život se dá postavit.
Ne na iluzi.
Ne na přetvářce.
Ne na tom, že budeš hodná a počkáš, až ti někdo dovolí chtít víc.
Ale na pravdě.
Na rozhodnutí.
Na odvaze zvednout hlavu.
A na tom, že si konečně začneš tvořit vlastní jistotu.
V penězích.
V úctě k sobě.
V úspěchu, který nebude závislý na tom, kdo ti zrovna drží nebo nedrží dveře.
Jarka Matušková
Chci si popovídat →